První
kolo volby presidenta České republiky přineslo obrovské překvapení: mediální
bublina o finálovém utkání Fischer-Zeman splaskla. Ale ještě jsme se ani
nestačili vyspat, a po internetu již v neděli začaly kolovat sprosté reakce na
dopis Věry Čáslavské Karlu Schwarzenbergovi a další špína.
Kdybych
měl svůj postoj vyjádřit zemanovským bonmotem, volím Karla Schwarzenberga i
proto, že mne inspiroval k následující úvaze. Kdybych dostal za domácí úkol
napsat něco pouze o Miloši Zemanovi, nejspíš bych si koupil křídu, načmáral na
zeď ZEMAN JE VŮL! a více bych na něj kapacitou svého ducha neplýtval. Taky bych
to mohl shrnout do sloganu a rozšířit francouzské heslo NOBLESSE OBLIGE o
VZNEŠENOST ZAVAZUJE,
PLEBEJSTVÍ SVAZUJE
vědom
si rizika, že příznivec Miloše Zemana na tomto místě přestane číst. Jeho škoda,
nedostane se mu rozvázání.
Zabývaje
se seriózně Schwarzenbergem, nemohu dělat, jako by žádný Zeman neexistoval. Přiznávám,
že mi Schwarzenbergova kandidatura připadala zpočátku nereálná. Dokonce víc než
Franzova. Sestavil jsem si ideálního kandidáta a vyšla mi kombinace Karla
Schwarzenberga, Vladimíra Franze a Zuzany Roithové. Jenže nelze spojit tři
osoby do jedné a tři lístky jsem taky odevzdat nemohl, a tak jsem v prvním kole
volil Vladimíra Franze. Znám ho ještě z dob, kdy nebyl slavný, a považoval jsem
za svou povinnost podpořit kamaráda. Jeho umístění je veliký úspěch a neumím si
představit Franzova voliče, který by v druhém kole hlasoval pro Zemana.
Karel
Schwarzenberg je bohatý, vytýkají mu plebejci. No a co má bejt? Pro mě je to
záruka, že nemá zapotřebí bohatnout na politice a že nikoho vůbec nenapadne
přijít za ním s korupční nabídkou, natož aby uspěl. Abych byl spravedlivý, z
korumpovatelnosti nepodezírám a nikdy jsem nepodezíral ani Miloše Zemana. Ale z
jiného důvodu. Pro něho jsou moc a sláva tisíckrát důležitější než peníze.
Přestaňme
hledat na kandidátech hnidy a soustřeďme se na to, jakou politiku budou prosazovat.
Karel Schwarzenberg chce Pražskému hradu vrátit důstojnost a mezinárodní
reputaci. Miloš Zeman ohlašuje cosi jako akce „Čisté ruce II.“ (Připomínám, že
ta první dosáhla akorát zatčení a odsouzení ministra jeho vlastní vlády.) A byl
to v prvé řadě Zeman, kdo tenkrát degradoval politickou kulturu na pokleslý
kabaret typu Slunce, seno a pár facek.
Nechci mít z Hradu „Hoštice II.“ Zato když Karel Schwarzenberg uspořádá na
Hradě ples v opeře – proč ne. On se totiž bude snažit lid povznést, kdežto Zeman
k němu bude ohýbat hřbet z ještě závratnějších výšin. A nikoli k lidu, nýbrž k
plebsu, což je zásadní rozdíl v pojmech.
Před
parlamentními volbami 2010 jsem si nadělal zlou krev a zrušili mi nově
zavedenou rubriku, v níž jsem otiskl glosu Nenávidím
proletariát!, kde jsem vysvětloval rozdíl mezi chudým člověkem a
proletářem: chudý člověk, kudy chodí, tudy přemýšlí, jak by zbohatl. Proletář
vrhá všechnu svou životní energii na to, aby na tom byli všichni „spravedlivě“
stejně špatně jako on. A když jsem v roce 2002 připravoval se svérázným
reemigrantem Xaverem Pekárkem (pseudonym pro obrazovku) televizní pořad Dějepis na přeskáčku, Xaver operoval s
pojmem „lumpenburžoazie“, která nám tady po Vítězném listopadu vyrostla. Vztah
rodu Schwarzenbergů k chudým a potřebným je obecně znám. Kdo neví, ať si
vygoogluje. A co hlavně: nejednalo se o „třídní přístup“, z něhož v sociálních
otázkách Miloše Zemana podezírám.
Bolestí
národa českého je totiž plebejství, na němž si velice zakládáme a vydáváme ho
za vrozenou demokratičnost. Podle tohoto „třídního“ modelu si společnost kupuje
loajalitu lůzy, a básníky nechává chcípat hlady i v 21. století. Kult
plebejství je tragický omyl a táhne se od Bílé hory, kdy nás následná poprava
27 českých pánů připravila o smysl pro vznešené zbytečnosti. Jenže právě na něm
stojí kultura a civilizace. Karel Schwarzenberg nám tenhle smysl usilovně
vracel už jako nepostradatelný pomocník Václava Havla a určitě tak bude činit
nadále, neb je to v jeho urozené přirozenosti.
Tak
jako židovský národ stíhaly pogromy, český národ přežil mnoho genocid své
inteligence. Tou první bylo vyvraždění Slavníkovců v roce 995. Husité nás
vyřadili z civilizované Evropy, pobělohorská emigrace měla za následek zánik
českého jazyka a v moderních dějinách některé generace zažily hned několik
genocid elity: pomnichovská emigrační vlna, zavření vysokých škol a programová
likvidace české inteligence nacisty, poúnorová represe a emigrace, posrpnová,
pochartová a vůbec celá normalizační likvidace jedinců myslících hlavou – a konečně
„poopozičněsmluvní“ odliv mozků za lepším bydlem. Tato poslední genocida se
rozjela pod Milošem Zemanem coby předsedou vlády a za jeho presidentství by nabrala
ještě větší obrátky. Karel Schwarzenberg ji může zastavit.
Na kultu
plebejství stavělo i naše slavné národní obrození a my tuhle zvrhlou adoraci
musíme konečně odmítnout. Ale ne přeskokem do „panského stavu“, jak to dělají
některé rodiny třeba tím, že děti učí od kolébky anglicky místo česky, „aby to
snáze někam dotáhly“. Ale aspoň se utilitaristicky nepodbízet kdejakému
hejhulovi, pro něhož ten, kdo si s ním v začouzené čtyřce nedá pivo a prošlého
utopence, není opravdový vlastenec a zaslouží přes držku, poněvadž odmítl
svorně nadávat na politiky, že jsou všichni do jednoho bez výjimky banda
zkorupmovanejch zmrdů.
Čímž
jsme u evropské integrace. Jistě si vzpomínáte na polistopadové heslo ZPÁTKY DO
EVROPY! Dobře míněné, leč špatně formulované. Mělo znít EVROPA ZPÁTKY K NÁM! My
jsme ve 20. století z Evropy nikam neodešli, Evropa nás nechala na pospas a
odepsala kus vlastního civilizačního území. Doplatila na to a snad se z toho
aspoň trochu poučila. Teď už ji neohrožuje komunismus, nýbrž islám.
Schwarzenberg nás povede na Západ, kdežto Zeman je slavjanofil (další tragický
a těžko vyvratitelný omyl českého národa) a není mu proti mysli „přichýlit se k
dubisku“, jak se moje generace učila recitovat Kollárovu Slávy dceru.
Už
vidím Miloše Zemana, jak se v Bruselu do roztrhání těla bije za další
ekvivalent pomazánkového másla a vydává to potom v Praze za záchranu české
národní svrchovanosti. Karel Schwarzenberg obhájil naši suverenitu naposledy
tím, že Česká republika loni na podzim jako jediná země EU odmítla hanebné a
skrytě antisemitské usnesení OSN o uznání vymyšleného palestinského státu, který
nikdy neexistoval a za nějž se vydává diaspora na území státu Izrael obývaná
islámskými fanatiky a teroristy. Že se diplomacie České republiky jako jedna z
hrstky států světa zachovala čestně a důstojně, je osobní zásluhou Karla
Schwarzenberga coby ministra zahraničí. Jednou se o tom budeme učit v dějepise.
Ostatním politikům to bylo fuk a nebo je při handrkování o DPH další napadení
Izraele obtěžovalo jako dotěrný hmyz. Václav Klaus jak známo odřekl plánovanou
státní návštěvu v době, kdy Izrael potřeboval aspoň morální podporu, když už se
mu nedostalo vojenské. O existenci jakéhosi pomazánkového másla Karel
Schwarzenberg nejspíš nikdy nevěděl. Ale nebezpečí islamizace Evropy si je
zatraceně vědom.
Dále: president
nemá co řešit komunální problémy. Karla Schwarzenberga by to nenapadlo ani ve
snu, Miloš Zeman k tomu sklony má, poněvadž je populista a plebejci jsou jeho
přirozenými spojenci. President má hlásat a zastávat vizi a v tomhle
Schwarzenberg naváže na Václava Havla. Je sice formální hlavou TOP 09, ale
stranickými pletichami se nikdy nezabýval. Mezi Zemanem a ČSSD to sice
momentálně jiskří, ale nesmíme zapomínat, že tato strana je Zemanovo dílo.
Kdysi dávno v jejím čele vystřídal bezradného profesora Horáka, jenž se po
mnoha letech vrátil z emigrace a nedokázal se už ve své vlasti zorientovat.
Zeman se netajil svým plánem, že ze skomírající strany vybuduje masovou
organizaci, byť to měla být jedna veliká žumpa, kam přetáhl všechen tehdejší
politický odpad. I když se předseda-budovatel se stranou dávno rozešel, ČSSD
zůstala a nejspíš taky zůstane Zemanovou žumpou. Vznik „hradního septiku“ pod
jeho záštitou je proto nebezpečí víc než reálné.
A
dostáváme se k pravici a levici. Jsou to sice pojmy možná překonané, ale pro
názornost dobře použitelné. Spíše než za levicového a pravicového bych
kandidáty označil za populistického a humanistického. Ale nešť. Přemnožení
levicových intelektuálů je bohužel důsledkem špatné pravicové politiky, nikoli
nosností a atraktivitou levých myšlenek, jak si myslí Zeman a snaží se nám to
namluvit. Aby nedošlo k omylu, pro sociální spravedlnost jsem všemi deseti, ale
musíme si napřed ujasnit, co je to sociální spravedlnost. Bohatým brát a chudým
rozdávat v duchu Juraje Jánošíka nebo kádě na zlato a šperky v husitském Táboře,
to tedy rozhodně ne. To je cesta do sociálních pekel, kde nakonec shoříme
„jedni jako druzí, sedláci, podruzi...“ – a spolehlivě nás tam vždycky vedli
soudruzi.
Je mi
stydno, když se občas dovídám, že i někteří mí spolužáci, kteří se mnou na
počátku 70. let zažívali normalizační čistky na vysokých školách a vyhazování
profesorů za nesouhlas s okupací a za to, co publikovali v období Pražského
jara 1968, chodí spílat vládě před Strakovku společně s odboráři.
Jedná
se totiž o projev zhrzenosti, nikoli okouzlení levicovými idejemi. Zeman
takovéhle lidi verbuje do své kumpanie, Schwarzenberg je schopen a ochoten jim
vysvětlit, že se mýlí a nedělají dobře. Pro mne je Schwarzenberg zárukou
alespoň pokusu pravicovou politiku napravit. Levicovou podle mého soudu reformovat
nelze. V osmašedesátém mi bylo šestnáct, chodil jsem první rok na gympl a už
tenkrát jsem hlásal, že obroda KSČ je pitomost a Dubček bezradný mamlas, který
nic nepochopil a všechno to zvoře. Spolužáci mě chtěli lynčovat, po okupaci mi
dali zapravdu.
Od
Karla Schwarzenberga tedy očekávám konec dělení na pravici a levici a
prosazování nové definice politických směrů. Od Miloše Zemana se spíš mohu
nadít utvrzování starého a překonaného dogmatu – se všemi důsledky, z nichž
nejhorší je nepřirozená společenská stratifikace. A vůbec, zdiskreditované jsou
oba pojmy. Italští fašisté a němečtí nacionální socialisté přece také začínali
jako levičáci a opírali se o proletariát. Současným náckům se korektně říká
pravicoví extremisté, jako by snad měli něco společného s pravicovou politikou.
Názvy politických stran jsou vyprázdněné pojmy nejen u nás a o programových
cílech a politice třeba sociálních demokratů nebo konzervativců už nic
nevypovídají. Většina politických stran zdegenerovala na mocenské mašinérie bez
jakékoli ideje. Idea chybí i na Hradě a musíme ji tam zase vrátit. Ideu, nikoli
doktrínu. Musím snad dodávat, co tam který kandidát dosadí?
Karlu
Schwarzenbergovi se teď mohutně vyčítá jeho členství v Nečasově vládě. Ano, je
to vláda velmi nepovedená a navíc soustavně paralyzovaná Věcmi veřejnými a
jejich pohrobky, nad nimiž celou tu dobu držel ochrannou ruku Václav Klaus a
vydatně se tak podepsal na vládním marasmu. Karel Schwarzenberg by neváhal ani
okamžik s podpisem na odvolání Josefa Dobeše, největšího škůdce českého
školství po Zdeňku Nejedlém a psychopata, jenž se vydává za psychologa. V
zahraniční politice, kterou řídí Schwarzenberg, se vláda žádného kopance ani
faux pas nedopustila. – Miloš Zeman byl dokonce předsedou vlády, ale už je to
dávno a má to ze zákona promlčené. A že by se toho našlo...
Mohli
bychom snášet další argumenty a srovnání, ale už mě to unavuje. Musíme se teď
přemoci a zvolit lepší variantu. To znamená přestat se nimrat v nepodstatných
záporech, pominout vady na kráse a podívat se s nadhledem a výhledem do
budoucna, jakou politiku budou kandidáti prosazovat a o koho se budou opírat –
kdo o elitu a kdo o lumpenproletariát. A komu financovala kampaň lumpenburžoazie.
Od
Schwarzenberga čekám kultivaci české politiky. Zeman ji dokáže akorát pohnojit.
V téhle disciplíně má bohaté zkušenosti a byla by tragédie, kdyby je nyní mohl
zhodnocovat jako „reprezentant státu navenek“. Zeman je při všem ostrovtipu pouze
provinční formát a patří zpátky na chalupu.
Proto
my ostatní musíme i přes případné výhrady volit Karla Schwarzenberga a ubránit
Hrad před burany z Hoštic, poněvadž to by se pak čeští králové museli v
hrobkách obracet takovým fofrem, až by narušili statiku svatovítského dómu.
MYSLETE HLAVOU A VOLTE KARLA SCHWARZENBERGA,
RESTAURÁTORA SMYSLU PRO VZNEŠENÉ ZBYTEČNOSTI!
Žádné komentáře:
Okomentovat