28. října 2013

Nelajme Němcům,

že si před osmdesáti lety zvolili Hitlera. Od 14 hodin letního času dne 26. října 2013 už na to definitivně nemáme právo, poněvadž jsme udělali totéž. Akorát že postmoderní a postsocialistický AH je zatím ještě rozložen do několika dílčích vůdců. Ale ti se po příštích předčasných volbách sloučí do jednoho a bude po ptákách. 

Slepotu českého politického uvažování lze názorně demonstrovat třeba na do nekonečna protahovaném „řešení“ jakési „německé otázky“, která už dávno žádnou otázkou není, a současně odmítáme vidět, že Karlovy Vary jsou už dvacet let počmárané azbukou do posledního volného místečka. 

Ale to je v pořádku, na azbuku díky obrozencům a Zdeňkovi Nejedlému alergen nemáme. To se radši budeme do krve hádat o Benešovy dekrety jako o Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský blahé paměti. Jedna půlka národa se bude Němcům donekonečna servilně omlouvat za to, že jsme vůbec měli nějakého Beneše, a druhá bude hřímat, že to bylo málo a že jsme tenkrát měli Sudeťáky narvané do dobytčáků odvézt opačným směrem do dosud funkčních plynových komor. 

A jen málokdo věcně uzná, že to byl sice provizorní, ale regulérní způsob vládnutí v situaci, kdy po válce ještě nic nefungovalo. Dekretů presidenta republiky je spousta a většinou se týkají praktických věcí – včetně střídání standardního, letního a zimního času v letech 1946—1949. I tohle je „Benešův“ dekret. 

Frustrace je diagnóza a s tou se má jít k psychiatrovi, a ne k volební urně. Ale to samozřejmě žádný deprivant neudělá. Další otázkou je, zda fascinace zlem je také diagnóza, a nebo genová výbava. V malém ji jakžtakž dokážeme pochopit nebo si ji aspoň uvědomit, modelovým příkladem budiž trpká zkušenost mnohých potenciálních básníků, že nejkrásnější, nejnedostupnější a nejctnostnější holku na gymplu nakonec defloruje ten nejprimitivnější grázl, který kolikrát ani neví, co je hygiena, natož etiketa.

V politice si to už přiznat nedokážeme a uhranutí zlem ve stavu frustrace ex post vytěsňujeme. Však taky není čím se chlubit. Dějiny marketingu by měly zaznamenat, jak nás v první polovině 19. století hrstka pomatenců dokázala přesvědčit, že my Češi jsme stoprocentní Slované, nikdy jsme nebyli nic jiného a že „zlí“ Germáni jsou náš odvěký a biologicky přirozený nepřítel. Kam se hrabe barnumská reklama! 

O Rusku přitom obrozenci věděli prd a živého Rusa mohl zdejší obyvatel spatřit leda při přesunech armád za napoleonských válek. Karla Havlíčka, který tam jako jediný jel na zkušenou, všichni tihle blbci kamenovali. A že za první světové války, kdy se Češi dobrovolně hnali do ruského zajetí, aby mohli bojovat proti nenáviděnému Rakousku, současně Poláci z Ruskem okupovaných historických území dezertovali z carské armády, aby mohli v rakouské armádě bojovat proti Rusům, to nám učebnice dějepisu zatajují dodnes. Poláci totiž měli na praporu svobodu a nezávislost, kdežto čeští slavjanofilové přichýlení k dubisku. 

Takže zpátky: proč si tenkrát Němci zvolili Hitlera? Do mnoha generací se tu vtloukala propaganda, že co Němec, to odjakživa agresivní analfabet, který v Evropě nemá co pohledávat a na rozdíl od Avarů bohužel nevyhynul. Že u nás by se to stát nemohlo. A jen hrstka vzdělanců dodnes dumá nad tím, jak takový kulturní národ mohl podlehnout tak průhledné zrůdě. 

Je to otázka konstelace. Už od gymnasia si pamatuju, jenom už nevím z které knížky Bohumila Hrabala, že „všecko jsou jen a jen podmínky. Kdyby začaly růst třicetimetrový přesličky, tak tu do čtrnácti dnů máme dinosaury.“ Dnes mohu dodat, že roky 1933 a 2013 byly na třicetimetrové přesličky mimořádně úrodné. Kdo je tak vydatně hnojil, to už je téma pro jiný traktát. 

Než po nástupu nacistů Amerika začala přijímat (a později po dobré zkušenosti s nimi i soustavně vykupovat) evropské mozky, které se doma octly v ohrožení, evropským exaktním vědám, filosofii, medicíně a psychologii dominovala německá jména. Ve vážné hudbě převažují dodnes. Je proto absurdní tvrdit, že si odvěká hovada v roce 1933 postavila do čela nietzschovské nadhovado. 

To bych totiž něco stejně dehonestujícího musel po volbách 2013 prohlásit i o národě, jehož jsem příslušníkem. To ovšem nic nemění na mém přesvědčení, že 3 417 015 oprávněných voličů, kteří nešli volit, patří nakopat do prdele a zbavit občanství. To oni mi svou neúčastí zvolili estébáka Babiše a fašouna Okamuru a posílili komunisty. 

Bohužel to nebyli beznadějní pitomci nebo dokonce zločinci. Ti šli disciplinovaně volit sobě rovné. Kdyby se krasoduchové a nafrněnci, pod jejichž důstojnost je zahazovat se s něčím tak mrzkým jako volby s kandidátkou druhé garnitury, trochu zajímali o dějepis, museli by si uvědomit jistou analogii mezi frustrací z neúspěchu Výmarské republiky a frustrací z našeho polistopadového vývoje. 

Proto nelajme Němcům. Kdybychom se byli po Vítězném listopadu dekomunizovali stejně důsledně jako se Němci – aspoň v západním sektoru – po druhé světové válce denacifikovali, nemohlo k téhle katastrofě dojít. To, že jsem na stará kolena konečně pochopil, jak si Němci tenkrát mohli zvolit Hitlera, samozřejmě nic neubírá na mém odsuzování nacismu a úctě k jeho obětem. Pochopit neznamená automaticky odpustit. Ale po těchto volbách (a že už takových bylo v naší poválečné historii víc) už opravdu nemáme Němcům co předhazovat, že si tenkrát zvolili Hitlera. 

Nelajme Němcům a nezapomeňme, co k těmto katastrofálním volbám zavdalo příčinu. Není mi už málo, ale snad se ještě dožiju odhalení a usvědčení, že „causa Nagyová“ byl Zemanův Reichstag a Van der Lubbe římská dvě byl JUDr. Ištvan.

2 komentáře:

  1. Ahoj Víťo,
    ujišťuju Tě, že s frustrací (=zhrzené naděje doprovázené všemi negativními emocemi mezi nimiž dominuje závist) psychiatr nic nenadělá. Profese k řešení kompetentní je snad "zpovědník".
    Radkin (anonymní)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně napsaný, četlo se mi to samo, i když těžko, protože k tomu nemám, co dodat. Díky...

    OdpovědětVymazat