Jinej glóbus

Anekdoty rád poslouchám a vyprávím, ale celý život si pamatuju vždycky jen čtyři poslední. Až na pár trvalek, které si naopak pamatuju i čtyřicet let. Jedna z nich je židovská, jak se pan Kohn chce vystěhovat ze socialistického Československa. Podá si žádost a na pasovém oddělení se ho ptají, kam mu to mají napsat. A Kohn neví. Referent má náhodou v kanceláři glóbus a začne navrhovat, kam všude je to možné. Ale Kohnovi pořád něco vadí – klima, režim, chudoba, válečný stav... A co především: antisemiti jsou úplně všude. Fízlovi na pasovce dojde trpělivost a oboří se na žadatele, jestli se teda vůbec chce vystěhovat. Kohn si na to smutně povzdechne: „A prosím jich, pane referent, neměli by tu ještě jinej glóbus?“

Jinej glóbus neexistuje a jiná Evropská unie taky ne. Proto i když mám k EU tisíc výhrad, nechci žít mimo ni a půjdu volit do europarlamentu. Zrušit ho dost dobře nejde, ale můžeme – a musíme se pokusit změnit poměr sil v něm. A to volební účastí dokážeme. Aspoň s tím trochu pohnout. Konkrétně odhaduju, že koncentraci marxistické problbosti můžeme o deset procent snížit. Když se na eurovolby vykašleme, tak ji naopak o deset procent zvýšíme. O výsledku voleb bohužel rozhodují nevoliči, to jsem tady vysvětloval už mockrát. 

Projděte si pozorně jména na všech kandidátkách. Bohužel, o takovou politickou žumpu se snad neopírají ani Zeman a Babiš, o Pitomiovi nemluvě. U devadesáti procent kandidátů jsem se zamýšlel, jestli patří do svěrací kazajky, nebo do kriminálu, případně rovnou postavit ke zdi. Leč jediná obrana je volit někoho těch deseti procent příčetných osob, i když s nimi nemusíme ve všem souhlasit. 

Když ani mezi nimi nenajdeme svůj ideál, platí stará zkušenost, že lenoši a vyžírkové jsou mnohem menší zlo, poněvadž se budou starat jenom o své diety a výhody, než hyperaktivní hovada jako profesor Keller, která budou dvacet hodin denně předělávat Evropu k obrazu úchylné sociálně-inženýrské vize, zkrátka matlat z plastelíny novej glóbus. 

Chtít vystoupit z Evropské unie může jenom Putinův agent, protože z EU není kam vystoupit. EU je něco jako veliká mezinárodní vesmírná stanice ve světě jinak nehostinném a mimo ni se lze pohybovat pouze ve skafandru a ještě po velmi omezenou dobu. Kromě EU je v Evropě už jenom Rusko. Mezi tím nic, ani to vesmírné vakuum. 

Evropu nemůžeme definovat geograficky. Ve škole mě sice učili, že hranici mezi Evropou a Asií tvoří Ural, ale to je naprostá blbost. Evropa je útvar kulturní, nikoli geologický. Evropa končí na hranici s Ruskem, a ta bohužel není stálá a neměnná. Ani ta západní hranice není jistá, byť by měla být jasně daná velkou vodou. Jenže mezi Atlantik a kontinent se nám jaksi vlilo Muslimské moře. 

Rusko není Evropa a nepatří do ní. Rusko je fenomén sui generis, kulturně-historicko-patologický útvar, který se nekryje s žádným geologicko-geografickým útvarem a s dalšími kulturně-historickými útvary nemá, nemělo a nikdy nebude mít nic společného. Pud evropské sebezáchovy velí spustit mezi Evropou a Ruskem novou železnou oponu a být na té správné straně. 

Žádná „střední Evropa“ totiž neexistuje. To je pouze intelektuálský konstrukt – a neváhám říci chorobná fikce zasluhující diagnostické číslo. Funkci střední Evropy snad plnila Podunajská monarchie, když chránila (západní) Evropu před tureckým nájezdy. Ale ta už sto let neexistuje a rozdělení na Východ a Západ proto nedatuji konferencí v Jaltě, ale už příměřím v Compiègne. 

Eurovolby jsou strašně důležité. Budeme se v nich rozhodovat buď pro posílení identity a sebevědomí Západu, a nebo (a v tomto případě je hlasem pro i neúčast) pro zefektivnění pokračování multikulturalisticko-bolševizačního marasmu. 

O pomazánkové máslo v eurovolbách opravdu nejde, třebaže i na něm lze postavit volební kampaň. Boj o českou korunu je taky úplně mimo mísu. Jakkoli považuji jednotnou evropskou měnu za ekonomický nesmysl a vítězství ideologie nad zdravým rozumem, zásadní otázka zní úplně jinak: budeme napřesrok platit eurem, nebo rublem? Odpověď na ni dáme 23. a 24. května 2014. 

Nevolič jako takový zaslouží pár facek, a v těchto volbách zvlášť. Čím víc lidí nepůjde volit, tím dřív si budeme muset „svobodně“ vybírat mezi mešitou a Sibiří. Proto půjdu volit z daných možností to nejmenší zlo a cestou si třeba budu říkat: Servít už není vůl! Pochopil, že jinej glóbus není a nikdy nebude.